Jupí pro Vidu Mokrin Pauer!

Svoji novinku Jupí pro jantar! (2012) autorka charakterizuje jako „kvantovo-kosmicko-humoristicko-feministickou sbírkou básní, které vznikly z poznání, že vztah k sobě samé se hologramově projektuje ve vztahu ke všem(u)“.

Dynamika, komunikativnost, Buddeus

Je šéfredaktorem časopisu Psí víno. Překládá z němčiny a norštiny. Vydal mj. básnickou sbírku 55 007 znaků včetně mezer (2011). V časopise Kloaka o jeho debutu napsali: „Buddeusov debut je nepochybne osviežením českej literárnej scény.“

Med a blues – a Andrej Skubic

Píše prózu a divadelní hry, věnuje se překladu, zejména z irštiny a skotštiny. Debutoval ceněným románem Hořký med, následovalo pět dalších beletristických knih, mj. Fužinské blues (česky 2005) a Kolik jsi moje? (2011).

Slovenka z Fínska

Narodila sa v roku 1980 v Bratislave. Dnes žije v Jyväskylä a svoj prvý oceňovaný román 27 čiže smrť robí umelca (2010; slovensky 2011, česky 2012) napísala po fínsky.

Když vítězí krysy (Milan Dekleva)

O svém románu Vítězství krys (který vyjde v češtině) řekl: „Chtěl jsem napsat román o 20. století. Jeho podstatu předeslal Nietzsche a nazval je ,dovršením nihilismu‘. (…) Mám-li to říci stručně, je minulé století rozpjato mezi gulagy a Hollywood.“

Hry rybí i feministické: Eva Hauserová

Vydala osm prozaických titulů, vesměs žánrově blízkých sci-fi. Debutovala povídkovým souborem Hostina mutagenů (1992), naposledy publikovala román Rybí hry (2010). Největšího ohlasu se dostalo její knížce Na koštěti se dá i lítat (1996).

Rozman Roza: Od divadla k poezii

(a zpět)

Je autorem více než dvaceti knižních titulů (poezie, prózy a knížek pro děti) a více než čtyřiceti divadelních her. Ve svém díle sází na improvizaci, odkaz avantgardy a jazykovou hru.

Tridsiatnici za hranicami (pohľadom Zusky Kepplovej)

V roku 2011 vydala novelu Buchty švabachom, o ktorej vraví: „Chcela som ponúknuť priestor, kde by sa zozbierali skúsenosti mladých Slovákov pracujúcich alebo študujúcich v zahraničí“.

Andrej Blatnik v kostce: zkratka, dialog, humor, zvrat

V češtině vydal povídkové knihy Proměny kůží (2002) a Zákon touhy (2005). Podle nakladatele je charakterizuje „smysl pro zkratku, schopnost vést dialog, osobitý humor a především nenapodobitelná schopnost absolutního zvratu v příběhu“.

Antonín Bajaja a krásy modré Dřevnice

Ve svých knihách se vrací do kraje vlastního dětství a mládí, ovšem „proniká-li k hlubinným časovým vrstvám, činí tak především proto, aby upozornil na absenci kořenů a mytické posvátnosti v moderním a postmoderním světě“ (Jan Suk).

Žabot, vlk a pastorála

Narozen 1958 v Šafarsku. Vystudoval srovnávací literaturu na univerzitě v Lublani. Pracoval jako nakladatelský a časopisecký redaktor; dnes je ve svobodném povolání. Vydal na deset prozaických knih.

Medzi slovenčinou a češtinou, filozofiou a literatúrou (Róbert Gál)

Vydal desať kníh na pomedzí poézie a prózy, o i. Manipulzácie (2005) a Na křídlech/Agnomie (2010). Publikuje v češtine, slovenčine, angličtine i ďalších jazykoch. Jedni ho porovnávajú s Kafkom a Nietzschem, druhí s Cioranom.

Dobrý večer, jmenuji se Klemen Pisk

Spisovatel, překladatel z polštiny a litevštiny, hudebník. Výbory z jeho poezie vyšly knižně polsky a slovensky (Pustovník a vlk, 2009). Zpívá a hraje na kytaru ve skupinou Žabjak bend. Od roku 2006 žije v Litvě.

Kdo je Kobold?

Scenáristka, překladatelka a dramaturgyně, autorka monografií Evalda Schorma (Sám sobě nepřítelem, 1998) a Petra Lébla (Smrt nebudeš se báti, 2008); dále napsala romány A já pořád kdo to tluče (2005), Peníze od Hitlera (2006) a Kobold (2011).

Bolest, bytí, Mozetič

Vydal dvanáct sbírek poezie, knihu povídek a dva romány. V češtině vyšla próza Andělé (2009) a básnická sbírka Banality (2011); o ní Hana Mžourková napsala: „Básně, které zobrazují horečnaté těkání mezi povrchností a hloubkou, prázdnou smyslností a citem, směřují k základním otázkám smyslu lidské existence, s důrazem na bolest, která je s lidským bytím spjata.“

Takže zvířátka, předkus, silentbloky? (Pavel Ctibor)

Básník, prozaik, hudebník. Vystudoval fyziku pevných látek, pracuje v oboru. Vydal sbírky básní Takže (1991), Zvířátka z pozůstalosti (1993; remix 2011) a Předkus (1996) plus knížku drobných próz Silentbloky (2009).

Vojáci a ostružiny

Debutovala prózou Nebe v ostružinách (2007), která jí přinesla několik domácích i mezinárodních ocenění, včetně nominace na nejlepší slovinský román roku. Ve svém psaní zúročuje zkušenosti ze života v evropských metropolích; aktuálně pobývá mezi Slovinskem, Německem a Itálií. V roce 2011 publikovala svoji druhou knihu, „román v rýmech a obrazech“ Khaki vojáci.

Sylva Fischerová: pasáže, rohy, návraty

Poezie Sylvy Fischerové, „(…) směřuje k metafyzickým otázkám, které jsou neseny touhou přesáhnout vlastní smrtelnost v návratu k nerozlišené podstatě lidského i božího“, uvažuje nad jejím dílem Vladimír Křivánek.

Hádej, kdo přijde hned?

Podle vydavatele její třetí knihy se prý „ve zhuštěných, vycizelovaných lyrických formách dotýkají oheň a chlad, erotické přerůstá v existenciální“.

Táta, andělé plus Pavel Brycz

Píše prózu a rozhlasové hry, věnuje se literatuře pro děti a televizní scenáristice. Zájem vzbudila zejména jeho románová epopej Patriarchátu dávno zašlá sláva (2003; Státní cena za literaturu, 2004). Naposledy vydal tituly Tátologie a Co si vyprávějí andělé (obě 2011).

Slam & rap & Katja Plutová

Vydala pět básnických sbírek: první dvě na základní škole, třetí na gymnáziu, čtvrtou (Ej!, 2001) pak na vysoké škole a pátou (Štafeta vděčnosti, 2005) po jejím absolvování. Věnuje se slam-poetry, se slovinským raperem N’toka realizovala CD Císařovy nové šaty (2003). Aktuálně dává přednost živým vystoupením před tištěným slovem.

Když je duch v plné práci… (aneb Václav Jamek)

Narozen v roce 1949 v Kladně. Věnuje se překladu a esejistice i původní tvorbě básnické, prozaické a dramatické. Jeho alter egem je Eberhardt Hauptbahnhof, básník český.

Ten, kdo zapisuje: Tone Škrjanec

Píše poezii, věnuje se překladu z angličtiny. Je autorem osmi básnických sbírek, o nichž říká: „Zapisuju, nehledám pravdu.“ V roce 2006 realizoval ve spolupráci s Janim Mujićem CD Chytání rytmu, kde recituje svoji poezii za hudebního doprovodu.

Marián Hatala: Mágia obyčajných vecí

Narodil sa v roku 1958 v Holíči. V češtine mu vyšiel výber z poézie Provazochodec (2004). I. Mojík o ňom napísal: „Civilnosť a vtipnosť. Dve božstvá, ktoré sa skláňajú nad kolískou poézie tohto Pierrota slovenskej modernej lyriky.“

Když sloni pláčou…

Píše poezii, pracuje jako novinář v RTV Slovenija. Debutoval v roce 1986 sbírkou Kavala, následovalo na deset dalších knížek, naposledy Sloni pláčou poctivě (2011).

Ten, ktorý večerá nad mestom (Laco Kerata)

Debutoval zbierkou básní Hriešny spánok (1991), napísal knihu poviedok Mám sa… (2004) a novelu Zlý herec (2009). Venuje sa predovšetkým dráme, (Rádiové hry, 1999; Večera nad mestom, 2001; ai.). Upozornil na seba taktiež spoluprácou s J. A. Pitínským.

Píseň, kniha, Kovačič

Aleš Kozár o titulu Kniha napsal: „Kovačič se projevuje jako skvělý stylista, autor s obrovským citem pro zvukovou stránku slov, jejich expresivitu, jazykovou hru, konfrontuje slova z různých pater jazyka, škádlí je, jednou pohladí, jindy vytahá za ušiska, laská se s nimi, provokuje je i jimi, se samozřejmostí a lehkostí ukolébává i jitří.“

Tyranosaurus z Marsu: Pavel Tomeš

Publicista, kreativní textař, stand-up komik. Narodil se v roce 1977 v Brně. Vydal sbírku fejetonů  Facky z Marsu (2010). Na letošním Měsíci autorského čtení představí i její pokračování: Zápisky malého tyranosaura (2012).

Všemocný subjekt: Ivo Frbežar

V češtině jeho sbírka poezie Kamenuj kamenné (1997); podle anotace jde o výbor, jenž „tematicky čerpá z romantického kultu absolutního, všemocného básnického subjektu a navazuje na impresionistickou manýru zachycování nálad z modernismu“.

Stoka, květy, slípka

Je autorkou knihy povídek Život je krátky a románu Láska je sliepka. „Její literární debut působí jako gruntovní úklid v ní samé, způsob, jak se vyrovnat s náročnou životní kapitolou a razance jejího počinu je úctyhodná. Žádná zbytečná slova nebo zhrzené kňourání,“ napsala o knize Petra Hůlová.

Válka, vojáci, zabíjení (Damijan Šinigoj)

Šéfredaktor nakladatelství Goga a novin Park. Prozaik, překladatel z bosenštiny, filmový scenárista, redaktor, publicista. V nakladatelství Větrné mlýny je připravena k vydání jeho kniha Tátovy zápisky (orig. 2003).

Říkalo se jim bohyně… (Kateřina Tučková)

Je mj. autorkou tří próz: Montespaniáda (2006), Vyhnání Gerty Schnirch (2010) a Žítkovské bohyně (2012). Poslední titul vybavil nakladatel anotací: „Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie…“

Kdo v tobě ožije?

V češtině vyšel obsáhlý výbor z jeho díla pod názvem V tobě ožiju (2005). Věnuje se dále překladu, esejistice a próze, ale i malbě a scénografické práci.

Od vedy k básni – a späť (Ján Gavura)

Vyštudoval slovenčinu, angličtinu a katolícku teológiu. Vydal dve básnické zbierky (Pálenie včiel, 2001; Každým ránom si, 2006) a dve literárnovedné práce (Ján Buzássy, 2008; Lyrické iluminácie, 2010).

Hardfucker z Mexika (Marijan Pušavec)

Narodil se v roce 1962. Věnuje se próze a komiksu. Je autorem povídkové sbírky Sběratelé úsměvů (1992) a novely Niklas a Patra Bermudtzky (2003). Jako scenárista se podílel na komiksových seriálech Hardfuckers I–III.

Budžes, Oněgin, Darda – a Irena Dousková

Tematicky těží z české poválečné zkušenosti, zejména z její normalizační fáze; střídá komedii s tragédií stejně jako autobiografický tón s polohou nadosobní metafory či apokryfu. Nejvýrazněji se prosadila volnou trilogií Hrdý Budžes (1998), Oněgin byl Rusák (2006) a Darda (2011).

Křehké pavučiny Primože Repara

Ve slovenštině vyšla jeho knížka Krehké pavučiny (2004); v její anotaci stojí, že „spája tradície s provokáciou, kresťanské významy s heretizmom a pohanskými motívmi, literárnu estetiku s jej ignoranciou“.
 

Stanislava Chrobáková Repar: Slovinská Slovenka

Píše poéziu, prózu, rozhlasové scenáre, literárnu kritiku a štúdie, venuje sa edičnej a redakčnej práci, literárnej vede a feministickej teórii, aj prekladu. Zakladateľka a koordinátorka medzinárodného projektu "Časopis v časopise". Od roku 2001 žije v Ľubľane, teraz v slobodnom povolaní

Návraty a nápady Andreje Hočevara

Básník, esejista, publicista se zaměřením na poezii a jazz, překladatel. Je autorem pěti sbírek poezie; ta první, Návraty, vyšla v roce 2002, ta zatím poslední, Rok z nápadů, pak v roce 2011.

Jana Beňová: Mám rada básne

„Slovosled podriaďujem celkovému významu a rytmu. Nechcem, aby moje rozprávanie bolo rozvláčne. Mám rada básne, aj keď ide vlastne o poviedky či román – sú výstižnejšie ako klasická próza a všetko sa v nich môže diať odrazu,“ vraví.

Z Lublaně na Manhattan (Gregor Podlogar)

Básník a novinář. Příležitostný překladatel z angličtiny a hudebník. Debutoval sbírkou Osídlení (1997), následovaly tři další knížky poezie: Závrať extáze (česky 2005), Óda na manhattanské avenue (s P. Čučnikem a Ž. Karižem) a Milion sekund blíž.

Legrace značky Njkpůúp kkléedc

Naposledy publikoval experimentální novelu Njkpůúp kkléedc, k níž si sám napsal kritické reflexe: „Ohlas prvního kritika: Bez Njkpůúp kkléedc by tady něco chybělo. Česká literatura si Njkpůúp kkléedc opravdu zaslouží. – Ohlas druhého kritika: Určitě to není legrace, to by bylo veselejší.“

Spisovatel na cestách: Evald Flisar

Prozaik, básník, dramatik, esejista, autor rozhlasových her a knížek pro děti, překladatel z angličtiny. Píše slovinsky a anglicky, je autorem více 30 knižních titulů, jeho díla byla přeložena do bezmála 30 jazyků. V češtině vyšly jeho knihy Příběhy z cest a Veliké zvíře samoty (obě 2010).

Své jméno vidím oranžově (Radek Fridrich)

Je autorem jedenácti knížek, mj. Krooa krooa (Magnesia Litera za poezii). Ke knize uvedl: „…je celistvě má, i s těmi kresbičkami horolezeckých cest, i s tou barevností, jako synestetik vidím jméno Radek oranžově, takže vše do sebe zapadá.“

Stopy Marka Kravose

Od roku 1966 vydal na třicet knih, které byly přeloženy do devatenácti jazyků; největšího ohlasu se dočkala jeho sbírka poezie Iásonova stopa (2000).

Večnosť a vecnosť Erika J. Grocha

Derek Rebro o ňom napísal: „emocionálna nepreexponovanosť, často až vecnosť […] Grochovej poetiky autenticky zintenzívňuje aj duchovný rozmer jeho poézie, pretože o tom autor nereferuje pomocou náboženských rekvizít, ale žije ho pomocou prostých vecí, ktoré ho bezprostredne obklopujú.“

Báseň, próza, překlad – a Tatjana Jamniková

Překladatelka z češtiny a polštiny, editorka, redaktorka, učitelka slovinštiny a organizátorka kulturního života. O češtině říká: „Čeština mi připadá důkladná, logická; je důležité vyjadřovat se krátce a vystižně – tím je mi bližší, protože ve slovinské stylistice je to podobně.“

Sekera, Krowiak, sex – a Dušan Taragel

Vydal knihy poviedok Rozprávky pre neposlušné deti a ich starostlivých rodičov (1997) a Sekerou & nožom (1999; s P. Pišťankom). Zostavil antológiu Sex po slovensky I a II (2004, 2005) a podieľal se ako scenárista na komiksových albumoch Roger Krowiak (2002) a Jánošík! (2006).

Osvobozování, poezie, Ivan Dobnik

Básník a esejista, kritik, překladatel z francouzštiny, editor a redaktor. Debutoval titulem Osvobozování (1980), jeho zatím poslední knížka Před začátkem vyšla v roce 2010.

Modrý Peter – Peter Milčák

Básnik, prekladateľ z angličtiny a poľštiny, editor radu antológií slovenskej poézie v cudzích jazykoch, literárny vedec. „Milčákove najnovšie básne možno čítať ako sentencie na hranici filológie a filozofie či filozofovanie ozvláštnené metaforami,“ napísala o jeho druhej knihe Ľubica Somolayová.

Dvě zimy jako dárek?

Básník, esejista, překladatel z polštiny a angličtiny, kritik, editor. Vydal devět sbírek poezie (debut Dvě zimy vyšel v roce 1999) a knížku úvah, esejů a kritik.

Steigerwald mezi divadlem a politikou

Od roku 1994 se věnuje zejména žurnalistice na stránkách Mf Dnes. Je autorem řady divadelních her, např. Políbila Dubčeka. Publikoval také výběry ze své publicistiky Obrana sprostých slov a Jak se volí prezident.

Pane, pojďte si hrát

O svém prvním románu Hraní (2012; cena nakladatelů Modra ptica) říká: „Ta próza odráží moji zkušenost s nemocí [autorčina otce: schizofrenií]. Na počátku je hlavní hrdinka zdravá, jenže když ztratí práci, nemoc se rozjede a převezme nad ní vládu.“

Miesta a lode Moniky Kompaníkovej

„Písanie je zábava,“ hovorí. „Je to skôr nutkanie, ako keď sa ti chce hvízdať pod sprchou. (…) Páči sa mi, že moje postavy môžu beztrestne povedať a urobiť veci, ktoré by som sa ja sama neodvážila, alebo ktoré by som chcela zažiť, ale nejde to.“

Od ryzlinku k polce (Štefan Kardoš)

Píše prózu, věnuje se ediční práci. Napsal tři prozaické knihy: Sextant (2002; s R. Felixem a N. Bale), Ryzlink polka (2007; cena Kresnik za nejlepší slovinský román roku) a Úbočí slunného kopce (2010).

Ako písal Samko o cintoríne…

Píše prózu, venuje sa literárnej vede a publicistike. Pracuje v Slovenskom rozhlase a vyučuje na Univerzite Konštantína Filozofa v Nitre. Vydala tri knihy: Kniha o cintoríne, Nech to zostane v rodine! a Vražda v Slopnej (2008).

Jak vysvětlit lásku

Publikovala sedm básnických sbírek; ta první, Vzdálenosti těla, vyšla v roce 1984, ta zatím poslední, Jak se zamiluješ, pak v roce 2011. O ní autorka uvedla: „Základem těch básní je rozmývání hranic tří diskurzů: básnického, diskurzu lásky a diskurzu vysvětlování lásky.“

Goldflam a písek (a jiné kousky)

Publikoval přes deset knížek. K tomu říká: „Člověk nakonec může tvořit jen z toho materiálu, který má. Těžko přesáhnete svoji zkušenost a svoje znalosti. Rád beru věci, které odpozoruju, které jsem zažil nebo které zažili moji blízcí.“

Od Madeiry po jaspis

Vydala básnické sbírky Madeira (1993), Hedvábí a len (1997), Lublaň (2004) a Jaspis (2008). Realizuje se zejména jako organizátorka a moderátorka hudebně-literárních akcí a performancí.

Rusíni, Krajňak, Carpathia

„Debutová próza Maroša Krajňaka Carpathia prináša autorsky vyzretý a umelecky hodnotný pohľad na historické aj aktuálne problémy Rusínov cez optiku vzdelaného a senzitívneho súčasníka…“ napísal Marek Kopča. Krajňak sa narodil v roku 1972 vo Svidníku.

Andraž Polič v poezii, na divadle, v hudbě

Básník, hudebník, skladatel, herec. O jeho sbírce Voda pouště (česky 2011) napsal Ivan Dorovský: „V Poličových verších se odrážejí čiré vody Mediteránu, v němž se mísí, prolínají a kříží filozofické systémy, mýty, legendy…“

Hvězda, která vystoupila ze skrytu

„Spisovatelka Jelena Mašínová je syrová, autenticky lidská a uvěřitelná,“ napsala Iva Doležalová. „Její texty jsou prolity pořádně hutnou – ,nedoslazovanou, ani nedosolovanou‘ – atmosférou, v níž byly psány.“