Michal Ajvaz
Brno
Fri 8.7. v 20:30
Košice
Sat 9.7. v 19:00
Ostrava
Sun 10.7. v 20:30
Wroclaw
Mon 11.7. v 20:30
Michal Ajvaz: Journey to the Heart of Nothingness
Born on October 30, 1949. Novelist, poet, essayist and translator. Studied Bohemian studies and easthetics at the Charles University in Prague. During the normalization period worked as a janitor, night watchman or pumper in the company Vodní zdroje Praha. Since 1994 has been a freelance writer. His debute, a collection of poetry is called Vražda v hotelu Intercontinental (Murder in the International Hotel, 1989). Sixteen other books mostly of imaginative prose and postmodern fhilosophical essayistics followed. The critic Jan Nejedlý about the novel called Cesta na jih (Journey to the South, 2008) wrote: “it is a journey to the heart of nothingness. A journey to the beginning, where there do not yet bound any agreed cathegories or illusions. But who would really have the courage to look to the gullet of nothingness, which is indescribable? And Ajvaz himslef is covering the yawning nothingness with elegant metaphors“.
Quo vadis podle Michala Ajvaze
Vlastně jsem nikdy nevěděl, kam jdu, anebo když jsem si myslel, že to vím, ukázalo se vždycky, že jdu jinam, než jsem si myslel. Přitom by asi nebylo správné říkat, že moje cesty byly jen zmatené bloudění, nakonec v nich byl přítomný zvláštní řád – ale tvůrcem toho řádu byl někdo jiný než já. Hegel mluví o „lsti rozumu“, který obratně a s jistou dávkou humoru využívá našich cílů k prosazení těch svých, já bych spíše mluvil o lsti osudu, který využíval všelijaká má rozhodnutí k tomu, aby inscenoval scény dramatu, jehož byl autorem. Tím nechci říci, že bych byl ovládán nějakými cizími, tajemnými silami; „osud“ byl jen částí mne samotného, byl částí smečky symbiotických živočichů, která vytváří „já“ každého člověka: tou částí, která mě znala lépe, než jsem se znal sám: „Já je někdo jiný…“ Asi jako každý nacházím své skutečné cíle na místech, kde jsem se octl náhodou nebo omylem, a nacházím málo nebo nic na vytoužených místech, kam se mi podařilo dostat po dlouhém a namáhavém úsilí… Na otázku, kam právě nyní jdeme, není možné odpovědět, protože cíl cest se ukáže vždycky až na jejich konci. To, co během cesty pokládáme za cíl, je vějička osudu a zároveň dar, který od něho dostáváme.