Joanna Mueller
Brno
čt 21.7. v 19:00
Košice
pá 22.7. v 20:30
Ostrava
so 23.7. v 19:00
Wroclaw
ne 24.7. v 19:00
Neolingvistka Joanna Mueller
Básnířka, literární kritička, redaktorka. Narozena v roce 1979 v Pile, bydlí ve Varšavě. Hlásí se k proudu neolingvistické poezie, dosud publikovala tři básnické sbírky: Somnambóle fantomowe (Fantomové somnamboly , 2003), Zagniazdowniki/Gniazdowniki (Zahnízdiči/Hnízdiči , 2007; nominována na Literární cenu Gdyně), Wylinki (Svlečky , 2010), a soubor esejí Stratygrafie (Ztrátygrafie , 2010). V roce 2009 připravila antologii současné ženské poezie s názvem Solistki (Sólistky). Česky vyšly její básně v překladech Renaty Putzlacher-Buchtové a Michaela Alexy v Antologii současné polské poezie (2011). „Pro některé čtenáře je lingvistická nebo konkrétní poezie prázdnou ekvilibristikou. Já k této věci přistupuji úplně jinak. Na začátku všeho je víra – víra básníků v to, že slovo má moc, že jazyk je magickým nástrojem.“ (z rozhovoru s Biankou Rolando)
Quo vadis podle Joanny Mueller
Kam jdu, když píši? Nejraději putuji do hloubky jazyka, k jeho kořenům, do jeskyní plných prastarých nástěnných hieroglyfů. Oživuji vymřelé básnické žánry, osvojuji si zapomenutá slova, která podřimují v zaprášených slovnících. Ale stejně často se vydávám na cestu do jazykové budoucnosti – s dětskou bravurou avantgardní umělkyně se vrhám na průzkum pevnin, na kterých se až doposud (tak si o tom naivně sním) neobjevila polská řeč. Na této kosmické cestě mě doprovázejí – jako roboti – neologismy, jež umí lépe než obvyklá slova unést tíhu nových významů. Ale ve skutečnosti jsem domácí typ – v domácím azylu hnízdím, jsem matkou a spřádám jako pavoučice nit svého psaní. Vím dobře, že na nejodlehlejší a nejpoutavější cesty je nejlepší vydat se v malé krychli své představivosti.