Stefan Chwin
Brno
so 23.7. v 19:00
Košice
ne 24.7. v 20:30
Ostrava
po 25.7. v 19:00
Wroclaw
út 26.7. v 19:00
Stefan Chwin: hustě tkaná próza
Spisovatel, esejista, literární kritik a vysokoškolský profesor. Narodil se v roce 1949 v Gdaňsku a podobně jako gdaňští rodáci Günter Grass nebo Paweł Huelle se často obrací k dějinám tohoto města a k polsko-německým vztahům. Je autorem 16 knih, největší ohlas vzbudil jeho román Hanemann (1995; český překlad Petr Vidlák, 2005), který byl přeložen do několika světových jazyků. Dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století; Stanisław Lem o něm napsal ve své recenzi, že je to hustě tkaná próza. Chwin je laureátem prestižní Ceny Kościelských (1983) a německé Ceny Andrease Gryphia (1999).
Quo vadis podle Stefana Chwina
Velkým tajemstvím literatury je proměna temnoty ve světlo. Je těžké pochopit, jak je možné, že když čteme Kafku, neupadáme do totální deprese. Když jsem v mládí dočetl Proces, nemohl jsem se vzpamatovat. Jediným závěrem, k jakému jsem během četby dospěl, byla sebevražda, ale na ni jsem vůbec nepomýšlel. Naopak: když jsem zavřel knihu, cítil jsem uvnitř sebe zvláštní sílu, která mě bránila před smrtí, i když Proces končí odpudivou scénou, v níž strážci vrazí Josefu K. nůž do srdce. Je to drásavá scéna. A přesto pocity, které mě tehdy zaplavily, mě posilovaly a držely pevně při životě. Tajemství možná spočívalo v daru formy, jakou Kafka stvořil. I to, co je depresivní, pokud je podřízeno železné formě, nás může chránit před depresí. Když se podíváme na smrt Josefa K. z hlediska formy, přijmeme spásný dar, který nás odrazuje od slabosti čili bezformí, které se skrývá na dně našich srdcí.