Michal Ajvaz

Brno  pá 8.7. v 20:30
Košice  so 9.7. v 19:00
Ostrava  ne 10.7. v 20:30
Wroclaw  po 11.7. v 20:30

Michala Ajvaze cesta k srdci prázdnoty

 

Narodil se 30. října 1949 v Praze, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval češtinu a estetiku. Za normalizace pracoval jako domovník, noční hlídač nebo čerpač ve Vodních zdrojích Praha, od roku 1994 je ve svobodném povolání. Debutoval poezií (Vražda v hotelu Intercontinental, 1989), následovalo šestnáct knih imaginativní prózy a postmoderně filozofující esejistiky. O románu Cesta na jih (2008) napsal Jan Nejedlý, že „je cestou k srdci prázdnoty. Je to cesta na začátek, kde ještě neplatí žádné dohodnuté kategorie a klamy. Jenže kdo by měl odvahu skutečně pohlédnout do chřtánu prázdnoty, která je nepopsatelná? I Ajvaz nakonec to zející nic svými elegantními metaforami jen zakrývá.“

 

 

Quo vadis podle Michala Ajvaze

Vlastně jsem nikdy nevěděl, kam jdu, anebo když jsem si myslel, že to vím, ukázalo se vždycky, že jdu jinam, než jsem si myslel. Přitom by asi nebylo správné říkat, že moje cesty byly jen zmatené bloudění, nakonec v nich byl přítomný zvláštní řád – ale tvůrcem toho řádu byl někdo jiný než já. Hegel mluví o „lsti rozumu“, který obratně a s jistou dávkou humoru využívá našich cílů k prosazení těch svých, já bych spíše mluvil o lsti osudu, který využíval všelijaká má rozhodnutí k tomu, aby inscenoval scény dramatu, jehož byl autorem. Tím nechci říci, že bych byl ovládán nějakými cizími, tajemnými silami; „osud“ byl jen částí mne samotného, byl částí smečky symbiotických živočichů, která vytváří „já“ každého člověka: tou částí, která mě znala lépe, než jsem se znal sám: „Já je někdo jiný…“ Asi jako každý nacházím své skutečné cíle na místech, kde jsem se octl náhodou nebo omylem, a nacházím málo nebo nic na vytoužených místech, kam se mi podařilo dostat po dlouhém a namáhavém úsilí… Na otázku, kam právě nyní jdeme, není možné odpovědět, protože cíl cest se ukáže vždycky až na jejich konci. To, co během cesty pokládáme za cíl, je vějička osudu a zároveň dar, který od něho dostáváme.