Łoziński vyprávěl Ostravě o své rodině
Ostrava odstartovala druhý týden Měsíce autorského čtení. Jako první spisovatel se představil prozaik a fotograf Mikołaj Łoziński, který vystudoval sociologii v Paříži a jistou dobu pracoval dokonce jako asistent nevidomé psychoterapeutky. Łoziński je více než co jiného spisovatelem mimořádně citlivým a autentickým, navíc obdařený smyslem pro uvěřitelnost a schopnost pronikavého pohledu do útrob vlastní rodiny i personální historie. Autor úspěšného debutového románuReisefieber, který vyšel v Polsku v roce 2006 a v České republice byl uveden o dva roky později v překladatelském podání Barbory Gregorové, získal za svou nesentimentální retrospektivní reflexi spletitých rodinných vztahů hned několik literárních ocenění včetně prestižní Ceny Kościelských.
Łoziński během své návštěvy v Ostravě poměrně široce komentoval svou inspiraci a samotnou motivaci k napsání obou svých knih, tedy Riesefieber aKsiazka. Přiznal, že romány skutečně vycházejí z reálných základů, přičemž prvním z nich se inspiroval během svého pobytu v Paříži, zatímco druhé dílo je historií vlastní rodiny na pozadí dynamických a mnohdy krutých událostí v průběhu 20. století. Podobně jako jiné večery se i ten pondělí s autorem živě diskutovalo. Łoziński tak na otázky publika připustil, že zatímco nejprve byla jeho vlastní rodina psaním poměrně nadšena a nejrůznější příbuzní mu velmi rádi a ochotni sdělovali příběh za příběhem, později musel na nátlak rodiny některé části své knihy dokonce vymazat. „I tak si ale myslím, že kniha a její vydání naši rodinu sblížilo,“ dodal ovšem autor. „Nemám ani tušení, proč píšu. Nějak to ze mě jednoduše vychází samo. Snad z nějaké potřeby. Myslím, že v mých knihách se snoubí jak inspirace vnějším okolním světem, tak mé vlastní niterné pocity a nálady…“ dodal v moravskoslezské metropoli Łoziński závěrem a půvabně tak ve zkratce popsal svůj autorský postoj a přístup k textu jako takovému.
Michaela Hečková a Jiří Muryc